Jsme to my, lidé
Připomeňme, že se 28. října 1939 konala v Praze manifestace k poctě výročí vzniku Československé republiky, kterou německé jednotky rozháněly ostrou střelbou. Usmrcen byl dělník Václav Sedláček, střelnou ránu do břicha utrpěl student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal. Třebaže byl okamžitě operován a dostala se mu kvalitní lékařská péče, 11. listopadu zemřel. Navzdory úředním zákazům, rozhlašovaným do všech stran, se Opletalova pohřbu 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a dalších občanů. Smuteční průvod vyšel z Albertova a zvolna se sunul k právnické fakultě, kde ho německé bezpečnostní síly násilně zastavily, došlo i k potyčkám s Němci a řada účastníků byla zadržena.
Nacisté odpověděli vzápětí, a to akcí, kterou na území protektorátu řídil státní tajemník K. H. Frank: příslušníci ozbrojených složek SS a německé bezpečnostní policie přepadali během 16. a 17. listopadu budovy vysokých škol a kolejí v Praze i v jiných městech, kolem tisíce dvou set studentů nacisté následně transportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět náhodně vybraných studentských předáků bez soudu popravili. A aby bylo neposlušným Čechům úplně jasno – české vysoké školy byly zavřeny.
Jako se v případě Opletalova pohřbu jednalo o první český spontánní a mnohahlavý projev nesouhlasu s německou okupací, tak i zmíněné hromadné popravy studentů se jako první uskutečnily podle výnosu o takzvaném zvláštním zacházení (Sonderbehandlung) praktikovaném v protektorátu, to jest k vraždě, k níž není třeba ani obvinění, ani zdůvodnění.
Lze vůbec uvěřit, že se někomu příčí, aby byl 17. listopad trvale zasvěcen studentům? Ano, lze – ve společnosti, která je rozkolísaná, nestabilní a nejednotná a která jako by se živila vyvoláváním věčných konfliktů a svárů, ve společnosti, která odhodila stupnici hodnot a kde morálka a čest platí asi jako sníh v létě, neboť cílem veškerého snažení budiž ostré lokty a zisk, dosažený jakýmkoli způsobem, ve společnosti, v níž triumfují bulvár, vulgarita a pokleslé historky nad dějinnými událostmi, jimiž český národ procházel a jejichž nástrahy a překážky nejednou překonával. Ano, lze – v naší soudobé společnosti.
Nedávno jsem se setkal se vzdělaným, citlivým a vnímavým mužem, absolventem bohoslovecké fakulty, který byl farářem Českobratrské církve evangelické na českém venkově a nyní již řadu let působí jako vojenský kaplan Agentury personalistiky Armády České republiky. Vedli jsme přátelský, zcela otevřený rozhovor. Naskakovaly mi všelijaké otázky, ale obával jsem se, abych se – teologicky nevzdělaný – případnými naivními dotazy nedotkl jeho přesvědčení a víry. Ale pak jsem si dodal kuráž:
„Jak může Bůh dovolit, že se stále válčí? Že se vraždí? Že se dějí nejrůznější svinstva, podrazy a nepravosti?“
Kaplan, zároveň magistr a podplukovník, který se zúčastnil několika, i bojových, zahraničních misí, odpověděl naprosto klidně, bez náznaku zneklidnění, avšak s přesvědčivou jistotou:
„Pán Bůh dovolí-nedovolí, to není správná formulce, tak to není, tak to nefunguje. Máme se ptát: Jak si můžou lidi dovolit, že mezi sebou válčí? Že se uchylují k teroristickým činům, k odporným svinstvům a podrazům? Že se k sobě chovají jako dravá zvěř, jen aby pro sebe urvali větší díl? Jedna část křesťanské teologie učí,“ pokrčoval kaplan, „že svědomí, které každý člověk v sobě má, obsahuje jiskru boží nápovědy. Kdyby člověk téhle nápovědi naslouchal, měl by vědět, že se nezabíjí a že podraz nebo podvod je čin nízký, nehodný člověka. Čili nikoli Pán Bůh dovolí-nedovolí, lidé si dovolují. A Bůh se na to musí dívat a v jedné své osobě dokonce trpí na kříži. Nic jiného se s tím totiž nedá dělat, než být svědkem hrůz, které vyvolávají lidé, naplněni nenávistí a zvrácenou touhou dusit náš svět apokalypsou, rozvraty, rozpory, sváry a opomíjením nebo znevažováním skutečných hodnot.“
„Takže Bůh není tak všemocný, aby tomu zabránil?“ osmělil jsem se závěrem.
„Bůh dal lidem svobodu,“ pravil vojenský kaplan. „Kdyby byl všemohoucí a my nesvobodní, tak jsme pouhými loutkami. Bůh se totiž o svou moc s lidmi dělí."
Neměl jsem v úmyslu končit náboženským rozjímáním, nemám k tomu ani osobní oprávnění, ale chtěl jsem připomenout, že jsme to my, lidé, kteří máme moc utvářet svou, naši vlastní společnost. Nemusíme věřit, že se o tuto moc s námi dělí Bůh. Ale věřme – pokud dovolíme, aby se 17. listopad 1939, 15. březen 1939, 10. červen 1942, 28. říjen 1918, ale i Bílá hora nebo Jan Hus stali něčím, co nestojí za řeč, budeme to my, lidé, kteří nezodpovědně povedeme vlastní společnost na okraj zkázy.
Přemysl Veverka
autorem je členem KALF a spolupracovníkem Památníku Lidice
Památník Lidice
Příběh „Strýce Rudiho“ a jeho dar Lidicím
Rozhodnutí Gerharda Richtera darovat Lidicím svůj obraz „Onkel Rudi/Strýc Rudi“ (1965) je hluboce symbolické a dojemné. Lidice jsou místem jednoho z nejstrašnějších nacistických masakrů na našem území.
Památník Lidice
Varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva
"Postůjte lidé a slyšte poselství dětí zavražděných válkou A pospěšte říci ostatním, že všechno visí na pavoučím vlákně. Vím to! Ale neumím dělat nic jiného než sochy dětí – jak nejlépe umím...“ Z básně Marie Uchytilové (1987)
Památník Lidice
Mezinárodní dětská výtvarná výstava v sídle UNESCO v Paříži
Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice slaví v letošním roce půlstoletí své existence. Už od svého vzniku je poselstvím MDVV připomínka dětských obětí lidického masakru, stejně jako dalších dětí,...
Památník Lidice
Růženka nikdy nepřestala věřit
Ve starých Lidicích bydlelo ve sto staveních na pět set obyvatel. Byl tu kostel sv. Martina, který se nacházel na mírné vyvýšenině a dominoval tak celé obci. Vedle kostela stávala škola, do které chodívalo sto dětí nejen z Lidic..
Památník Lidice
Vzdělávání v paměťové instituci může být zábavné
Už jste také přišli na to, že vzdělávání sebe i druhých nemusí být nuda pramenící z monotónního výkladu přednášejícího, při kterém máte tendenci usínat? My ano.
Památník Lidice
Nejen COVID-19 postihl minulý rok Památník Ležáky
Zahájení hlavní návštěvnické sezóny 2020 v Památníku Ležáky bylo plánováno na 27. března. V loňském roce však změnilo životy všech lidí a tím pádem drtivou většinu běžných aktivit virové onemocnění COVID-19.
Památník Lidice
Hin – und zurück, mein Freiwilligendienst in Lidice
Mein Name lautet Florin Maletz und seit September arbeite ich als Freiwilliger der Aktion Sühnezeichen Friedensdienste (ASF) für die Gedenkstätte Lidice.
Památník Lidice
Památník Lidice v „době koronavirové“
Vážení čtenáři, je pro mě velkou ctí, že mohu napsat tento příspěvek na blog Památníku Lidice. Přiznám se však, že by mne nikdy nenapadlo, že bude vznikat v takto složité době.
Památník Lidice
Při přebírání pamětní medaile Památníku Lidice mi poprvé selhal hlas, říká Jiří Vaníček
Jiří Vaníček, dlouholetý žurnalista a moderátor, jenž dle svých slov tak trochu "patří" do Lidic. Dozvíte se mnohé o atmosféře při moderování lidických a ležáckých večerů se známými, významnými osobnostmi. Přeji příjemné čtení!
Památník Lidice
Rozhovor s vnučkou hrdiny Karla Kněze, který se obětoval a zachránil tak životy
Tento rozhovor proběhl s paní Alenou Mergl Kučerovou, vnučkou Karla Kněze, vrchního strážmistra, velitele četnické stanice ve Vrbatově Kostelci s přímou vazbou na parašutisty, kteří odstranili Reinharda Heydricha.
Památník Lidice
Dobrovolnictví v Památníku Lidice
Sochorová válcovna pomáhala opět v Památníku Lidice. Tento závod, který je dnes již nedílnou součástí Třineckých železáren, se svou činností nepohybuje pouze v hutnictví jako takovém, leč i v dobrovolnictví.
Památník Lidice
Sdílíme motiv, proč se skrze děti připomínají lidické události, říká ředitel SCHP Souček.
Jedna z nejslavnějších dětských výtvarných výstav na světě je k vidění v Lidické galerii do 24. 11. Ředitel SCHP ČR Ivan Souček se rozhodl vybraná díla expandovat dále - do Senátu ČR, ministerských budov či Evropského parlamentu.
Památník Lidice
Také němečtí teenageři zachovávají vzpomínku na lidickou tragédii
Do Památníku Lidice každoročně dorazí jeden dobrovolník, většinou čerstvý maturant, ze Spolkové republiky Německo, aby zde pracoval přibližně rok. Přesně tak učinil v roce 2018 Jannik Oestmann.
Památník Lidice
Mé druhé setkání s Lidickou Madonou za hranicemi naší vlasti
Německé město Aachen, (česky Cáchy), leží přibližně 70 km západně od Kolína nad Rýnem, v místě, kde se setkávají hranice Německa, Belgie a Holandska. Traduje se, že z jedné nejmenované místní restaurace můžete...
Památník Lidice
Zajati na hradě Lidice
Lidice byly ve středověku nevelkou zemědělskou vsí v údolí lidického potoka zhruba 20 km severozápadně od Prahy.
Památník Lidice
Putování do Říma s Lidickou Madonou
Když mne v únoru tohoto roku oslovila má přítelkyně z dětství Dr. Helena Raifová, zda-li bych se nechtěla přidat k malé skupině poutníků z Kladna Rozdělova, kteří se chystají doprovodit spolu s ostatními českými poutníky...
Památník Lidice
Báseň zkomponovaná u příležitosti 75. výročí vypálení Lidic
Paní Jarmila Pacholíková složila u příležitosti 75. výročí vyhlazení obce Lidice dojemnou báseň, o kterou se s Vámi chceme podělit.
Památník Lidice
Amabilky na přehlídce pěveckých sborů v Lidicích
10. červen. Troufám si tvrdit, že spousta lidí ani neví, čím je toto datum důležité a proč si ho připomínáme. Letos uběhlo přesně 75 let od spáchání atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Památník Lidice
Lidice si připomenou 75. výročí vyhlazení obce
Letos uplyne 75 let od vypálení obce Lidice. K významnému výročí bude jako každoročně uspořádána pietní vzpomínka k uctění obětí tragédie.
Památník Lidice
Báseň pro Lidice
Prostřednictvím facebooku byla Památníku Lidice doručena tato dojemná báseň, o kterou bychom se rádi podělili. O to více, že se blíží 75. výročí vyhlazení této středočeské obce.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 80
- Celková karma 4,41
- Průměrná čtenost 609x
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial
Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz