Pojďme k sobě blíž, přátelé

29. 03. 2016 8:49:18
Kaj džas?, zeptá se Rom, když potká svého druha. Třebaže ta slova znamenají „kam jdeš?“, mohou zastupovat i pozdrav. Odpověď zní: Khere – ko Roma čili „domů – k Romům“.

Z toho plyne potřeba Romů být doma, mezi svými, ať v rodině, v okruhu rodu nebo v cikánské osadě. Vyjadřuje to i další romské rčení, stojící na romské stupnici hodnot na jedné z nejvyšších příček: fameľija hin Devlestar čili „rodina je od Boha“. Neboť doma se Rom nachází v bezpečí, domů nedoléhají rány okolního světa... a je čeho se obávat. Odedávna se bylo čeho obávat.

Romové ušli zhruba od dvanáctého století, kdy se vydali na svou pouť z indické pravlasti do Evropy, mimořádně trudnou, často krutou cestu. Ze zemí, v nichž se snažili usadit, je domorodci podle rozkazů svých vladařů vyháněli, bili, mučili, zabíjeli, pořádali na ně hony jako na lovnou zvěř. Nejinak tomu bylo v habsburské monarchii, do níž náležely i země Koruny české, kde se trýznění a fyzická likvidace Romů projevily nejvýrazněji v době panování císaře Karla VI. (1711–1740). Nešťastný úděl nešťastného etnika přivedli k vrcholu němečtí nacisté, kteří rozpoutali – jako v případě Židů – takzvané konečné řešení cikánské otázky. V praxi to znamenalo, že v cikánském koncentračním lágru Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) našlo smrt téměř 20 tisíc Romů z celé Evropy, přičemž odhad celkového počtu romských obětí v průběhu druhé světové války se pohybuje kolem půl milionu osob. Osud českých a moravských Romů však zůstává ojedinělý. Z 6500 Romů evidovaných v Čechách a na Moravě v roce 1940 se jich po válce vrátilo z koncentračních táborů necelých 600. K nim lze připočítat kolem tří set, maximálně pěti set Romů, kteří se mohli během války ukrývat na území protektorátu nebo třeba na Slovensku.

Žijeme dnes – a je třeba říkat to nahlas a opakovaně – v nebezpečném, hrůzném světě, v němž početné seskupení fanatických zločinců vybíjí pod rouškou jakési zvrhlé náboženské ideologie a s nenávistí vůči hodnotám civilizovaných, demokratických společenství, nevinné lidi v různých zemědílech – i v Evropě, i v blízkosti naší republiky. Tím větší máme důvod a morální povinnost spojit se k jednotě a ke snášenlivosti, to znamená odhodit permanentní sváry, rozepře a zlovolné útoky, zatím „pouze“ rétorické, které českou společnost zatěžují a brzdí ji v pozitivním, vpravdě demokratickém vývoji; týká se to i negativních postojů mnohých „bílých“ Čechů k Romům, které už nejednou přerostly ve veřejné rasistické excesy za hranicí zákona. Místo nenávistných nactiutrhání a ponižování lidské důstojnosti vykročme k sobě navzájem, podejme si ruce, pojďme k sobě blíž. Předpokladem těchto kroků je vzájemné poznání.

A věřme – Romové mají co nabídnout. Jejich vynikajícího hudebního a taneční umění si všiml už Karel Havlíček Borovský (1821–1856), proslulý satirik, epigramatik a novinář. V letech 1843–1844 působil v Rusku jako vychovatel v rodině významného profesora. Po návratu do vlasti uveřejnil své první tištěné literární dílo, Obrazy z Rus. Líčí v něm nejrůznější zajímavosti, s nimiž se v Rusku setkal, rovněž návštěvu romského koncertu. „Již od dávna cikáni bývali v Rusích jediní hudebníci z profesí... Při prvním koncertu zůstal jsem jako omámen... Jen samostatnost a původnost učí, hřeje a těší,“ zdůraznil Havlíček v souvislosti s poklonou hudebnímu a tanečnímu umění, které Romové odedávna přenášejí z generace na generaci. Když tento břitký kritik habsburské monarchie, katolické církve, tmářství a sociální nespravedlnosti ukázal své lidské srdce, pootevřel cikánskou duši a nahlédl do ní, učarovala mu právě její samostatnost a původnost. Cikánská duše, plná emocí, obav a úzkostí, vyzařující historii, tradice a kulturu lidu tmavé pleti, dodnes pluje na romském nebi – a nesou ji tam příslušníci nebo pamětníci starých cikánských rodů, kteří by mohli vyprávět o zvycích, obyčejích, obřadech i rituálech, plných snové pohádkovosti, lidské vlídnosti i romantiky.

Leč i lidé všeznalí odcházejí za horizont času, a tak zůstává na historicích, spisovatelích a paměťových institucích, aby zděděnou paměť předávali dál, především – a to je mimořádně důležité – mladému pokolení. Proto Památník Lidice, jeho vzdělávací oddělení, uspořádá 5. dubna ve spolupráci s Kulturní památkou Lety a nadací Cheiron T, o. p. s. již druhý ročník setkání nazvaného Sobě blíž. Jeho smyslem je seznámit žáky základních škol a studenty gymnázií v časově i programově přijatelné kostce s historií, kulturou a tradicemi Romů. Možná překvapivá, avšak potěšující zpráva zní: už řadu týdnů před 5. dubnem se přihlásilo se svými žáky tolik škol, že sál kulturního domu v Letech je dávno zaplněný do posledního místa.

Přemysl Veverka
autor je členem Klubu autorů literatury faktu a spolupracovníkem Památníku Lidice

Autor: Památník Lidice | úterý 29.3.2016 8:49 | karma článku: 8.44 | přečteno: 390x

Další články blogera

Památník Lidice

Varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva

"Postůjte lidé a slyšte poselství dětí zavražděných válkou A pospěšte říci ostatním, že všechno visí na pavoučím vlákně. Vím to! Ale neumím dělat nic jiného než sochy dětí – jak nejlépe umím...“ Z básně Marie Uchytilové (1987)

17.1.2024 v 14:10 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 | Diskuse

Památník Lidice

Mezinárodní dětská výtvarná výstava v sídle UNESCO v Paříži

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice slaví v letošním roce půlstoletí své existence. Už od svého vzniku je poselstvím MDVV připomínka dětských obětí lidického masakru, stejně jako dalších dětí,...

21.11.2022 v 12:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 99 | Diskuse

Památník Lidice

Růženka nikdy nepřestala věřit

Ve starých Lidicích bydlelo ve sto staveních na pět set obyvatel. Byl tu kostel sv. Martina, který se nacházel na mírné vyvýšenině a dominoval tak celé obci. Vedle kostela stávala škola, do které chodívalo sto dětí nejen z Lidic..

12.8.2022 v 10:40 | Karma článku: 18.40 | Přečteno: 623 | Diskuse

Památník Lidice

Vzdělávání v paměťové instituci může být zábavné

Už jste také přišli na to, že vzdělávání sebe i druhých nemusí být nuda pramenící z monotónního výkladu přednášejícího, při kterém máte tendenci usínat? My ano.

22.7.2021 v 8:30 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 345 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 607 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 615

Státní příspěvková organizace Památník Lidice pečuje o trvalou vzpomínku na obec Lidice, vyhlazenou 10. června 1942 německými nacisty. Památník Lidice má rovněž na starost péči o NKP Pietní území Ležáky.
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial 

Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...