V dnes již zmizelé části Kladna, kousek od kamenného gymnázia, žila paní Hasmannová (roz. Brožíková). Byla to Češka, která si za manžela vzala Němce. Podle sousedů to byla žena ambiciózní, chtivá a chamtivá.
Snad i kvůli tomu se během války velmi spřátelila s Gudulou Marií Wiesmannovou (roz. Von Ficker), která byla manželkou samotného velitele služebny kladenského gestapa, SS-Hauptsturmführera Haralda Wiesmanna. Obě se prý velice často navštěvovaly a na veřejnosti vystupovaly jako dobré přítelkyně.
Harald Wiesmann byl odpovědný za vypálení obce Lidice 10. června 1942. Zapsal se do historie nejen svou brutalitou, ale i neobvyklou hrabivostí s níž se zmocňoval majetku po zavražděných a zatčených.
Veškerý inventář z Lidic byl samozřejmě s německou důsledností zapsán a evidován. Cennější věci, stroje, koně a dobytek byly odvezeny do německého statku v sousedním Buštěhradu. Přesto si nenechavé ruce našly nemalou příležitost k osobnímu obohacení. Jak velká šance se Wiessmanovi v Lidicích naskytla.
Také část králíků a slepic se na oficiální seznam nejspíše vůbec nedostala. Protože jen pár dní po lidické tragédii začali k paní Hasmannové navážet právě ony zabavené králíky a slepice pocházejících z Lidic. Tato historka se dochovala díky zvědavému mladíkovi, který byl jejím sousedem a celou akci sledoval ze střechy chléva. Jednalo se o pozdějšího ředitele kladenského gymnázia, pana Miroslava Veselého. Ještě po mnoha letech bylo z jeho slov cítit hluboké opovržení nad hrabivostí kolaborantské sousedky.
Paní Hassmanová trestu neunikla. Po válce byl její majetek na základě Benešových dekretů zabaven a připadl jejímu bratrovi panu Brožíkovi, kterého údajně proklela.
Kateřina Niekurzáková
autorka pracuje jako průvodkyně v Památníku Lidice
