Specialista na terorismus brněnské Masarykovy university pan Miroslav Mareš na semináři o terorismu pořádaném mluslimskou obcí uvedl, že údajně dle "některých britských učebnic je příkladem terorismu i atentát na říšského...
...protektora Reindharda Heydricha". Dále pak upozornil, že není možno opřít se o definici terorismu, která stále chybí. Na semináři údajně vystoupil "muž z publika", který prý tezi o terorismu proti Heydrichovi vyvrátil jako nemístnou. Podle něho je "terorismus dnes nutno chápat jako vraždění nevinných, kdežto v minulosti se útočilo na konkrétní jednotlivce nebo celé skupiny". Potud informace Novinek.cz (byl útok na Heydricha terorismus? Expert na terorismus upozornil na chybějící definici).
Pomineme-li důvody, pro něž byl svolán tento seminář, můžeme se zamyslet nad způsobem prezentace příkladu atentátu na nacistického katana Heydricha. V daném kontextu působí tento příklad jako ahistorický nonses - a to i přes odkaz na necitované "britské učebnice". V této souvislosti každý vysokoškolsky vzdělaný absolvent musí kritizovat povšechný poukaz referenta na jakési blíže neurčené učebnice. Takový povšechný neurčitý odkaz postrádá seriózní přístup k otázce. Ale to není podstatné. Podstatná je již sama volba příkladu terorismu, kdy se konkrétní historický akt stává jakýmsi příkladem pro obecnější pohled. Musíme položit a zodpovědět následující otázky, abychom správně odlišili atentát na Heydricha od obecného terorismu.
Za prvé: Kdo byl Reinhard Tristan Heydrich?
Za druhé: Kdo proti němu bojoval?
Za třetí: Šlo o terorismus?
Při odpovědi na první otázku musíme konstatovat toto: Heydrich nebyl legitimním zástupcem legitimní moci ani z hlediska vnitrostátního práva okupované země, ani z hlediska mezinárodního práva. Byl to zločinec proti lidskosti, proti míru a proti mezinárodním zvyklostem.
Heydrich byl funkční zástupce, jak říkají právníci, agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko-demokratickou podstatu státu ČSR. Dále byl Heydrich podle britských (!) norem Komise Spojených národu pro vyšetřování válečných zločinů zřízené v Londyně dne 20.října 1943 válečným zločincem, nikoli legitimním zástupcem zlikvidované Německé výmarské republiky, nýbrž zástupce zločinného III. reichu, jenž za své zločiny bude po válce pohnán k Norimberskému soudu. Vedle zavedení stranného práva k popravám byl též ideovým původcem masových zločinů v Lidicích a Ležákách, ex contumatio in artibus mortis zastoupen dalším válečným zločincem sudetský vrahem K. H. Frankem. To, co platilo pro Heydricha, platilo pro veškeré nacistické zločince řádící na území okupovaných států, ať to byli K. H. Frank v Polsku, Seyss-Inquart v Rakousku a Holandsku, nebo Koch v Rusku atd.
Při odpovědi na druhou otázku musíme vzít do úvahy charakteristiku válčících stran a jejich cíle. Cíl III. reichu byl obecný rasistický terorismus, založený na politické mantře vyšší árijské nordické rasy. Jejím údajným právem byla moc vyvraždění nevhodných nepohodlných ras, když předtím mělo nastat jejich zotročení.
Na druhé straně byly mocnosti Spojenců, které uznaly práva národů na svobodný rozvoj a na koexistenci v míru a na trestání válečných zločinů, zejména svévolně rozpoutané útočné války, jejímž původce byl III. reich, japonský militantní stát a federáty některých evropských států.
Z hlediska mezinárodních zvyklostí a práva platných již od 19.století a dále od Haagské konvence, byl III. reich a jeho zástupci zločinným agresorem, proti němž bylo dovoleno bránit se všemi dostupnými prostředky. V případě Heydricha atentát nepřipravovala jen čs. exislová vláda, ale byl připravován se souhlasem orgánů vlády Jejího Veličenstva Spojeného království, především SOE. Stoji za pozornost připomenout v té souvislosti, proč právě britská vláda pokládala vládu III. reichu za zločinnou! Mimo jiné i pro porušení tehdy z jejího hlediska ještě akceptovatelné Mnichovské dohody, kdy agresor do půl roku porušil dohodu s velmocemi a anektoval ČSR! Později pak britská vláda oduznala Mnichov a omluvila se za něj československé vládě....
Konečně odpověď na třetí otázku vyplývá z předchozích dvou odpovědí. Atentát na Hedricha nebyl aktem individuálního teroru ani soukromé vendety. Byl to válečný akt provedený vojáky řádné armády proti neřádnému nepříteli, jenž byl sám šiřitelem neřádného státního terorismu. Heydrich nebyl neozbrojený civilista, ale zahynul v ozbrojeném boji s protivníkem, na jehož straně bylo mezinárodní právo.
Resultát - pokládat atentát na vraha národů Heydricha za jakýsi terorismu je metodologický ahistorický blábol.
Z tohoto hlediska vzato, bychom za terorismus mohli pokládat jakýkoli historický atentát minulosti i současnosti, počínaje Caesarem a konče zabitím Usámy bin Ládina nebo Saddáma Huseina nebo Muamara Kaddáfího. U těchto moderních případů ovšem nastupují mnohé otázky a každý případ je opět nutno rozebrat v jeho historické specifice. Možná bychom pak dospěli i k nelichotivým náhledům o současné demokratické civilizaci.
Na margo onoho semináře ještě k otázce tzv. definice terorismu ve vztahu k muslimskému světu, musíme uvést jeden fakt. Tímto tématem se zabýval vynikající znalec islámeského terorismu ve Svaté zemi, a to italský vědec Massimo Introvigne, ředitel Centra pro nová náboženství (CESNUR) a poradce americké FBI pro terorismus. U nás vyšla jeho kniha "Hamás. Islámský terorismus ve Svaté zemi" (Vyšehrad 2003, z italského originálu vydaného nakladatelství Elledici-Leuman). Tuto knihu by přece pan specialista z MU měl znát... A v této knize jsou určitě charakteristiky terorismu, které by bylo možno považovat i za definici současného terorismu.
Jedna z těchto definic tam uvedených praví, že (Islámským) terorismem je každý sebevražedný útok na nepřítele (nemuslimy), jehož motivem je ideový fundamentalismus (nemuslimy) kodifikovaný jako akt mučednického sebeobětování pro víru. Kdo chce více, knihu si jistě prostuduje. Ostatně pan profesor Bill Warner studující politický islám, pro námi chápaný terorismus v rámci tzv. džihádu nalezl rovněž mnoho příkladů ve svých knihách dostupných v českým překladech ("Právo šaría pro nemuslimy" Brno 2015, "Hadísy" Brno 2015 aj.) To, že se OSN doposud nedohodlo na definici terorismu,není nic objevného ani nového. Resoluce OSN jsou stejně často velmi problematické a někdy naprosto těžce kontroverzní, viz poslední resoluci o Chrámové hoře židovského národa, jemuž OSN nesmyslně "bere" jeho posvátný statek...
Stačí poukázat na to, jak dlouho trvalo, než-li se státy dohodly na definici válečných zločinů. Stačí si přečíst knihu nejpovolanějšího odborníka, JUDr. gen. Ečera, "Norimberský soud".... Hoj,specialisté Masarykovy university, tužte se!
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
autor je etnograf, předseda Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice
