Kalendárium Přemysla Veverky - I. díl
Augustin Pospíšil, nar. 14. 1. 1887
Je to značně charakteristická lidická fotografie, pořízená
v období první republiky:
před majestátním masivem barokního kostela sv. Martina, těsně před jeho zdí, se krčí jakoby miniaturní, jakoby
pohádkový domeček, s prostou sedlovou stříškou, jediným
okénkem v boční stěně a krámskými dveřmi, jejichž dvě křídla, možná zavěšená na chatrných pantech, se otvírají ven, do prostoru návsi.
V tomhle hájemství panoval Augustin Pospíšil, původně
hutník v kladenských železárnách.
Ostatně, jeho korpulentní
postava tomu odpovídala.
Nevíme, zda také Pospíšila doprovázel na nádraží v Jenči – když roku 1915 odjížděl na frontu – hlouček lidických žen
a známých, jako se téhle pocty dostávalo zdejším mužům, putujících do boje
za rakousko-uherskou říši. Třebaže se Augustinovi k vlaku jistě šlapalo dobře – tehdy osmadvacetiletý muž byl zdravý, plný síly a energie – netušil, že válka zhanobí také jeho život. Podle publikace „… a muži byli zastřeleni“ z roku 1946 „mu po zranění byla amputována noha“. Ale paní Anna Kohlíčková, později Nešporová (rozená Horáková) v knize Eduarda Stehlíka „Lidická vzpomínání“ z roku 2007 říká, že Pospíšil „byl válečný invalida, který přišel v bojích o obě nohy. Místo nich měl jenom takové ty hůlky, ani ne pořádné protézy, a po Lidicích chodíval pomocí berlí“. Věřme pamětnici, narozené roku 1920, a zaznamenejme, že Augustin Pospíšil byl zřejmě povaha šťastná a radostná, protože se s krutým následkem války dokázal vyrovnat – stal se osobitou, populární postavou starých Lidic. Do jeho svatyňky před Božím chrámem, lidické trafiky, přicházeli nejen dospělí pro noviny, cigarety a tabák – muže Pospíšil i holil – ale rádi se tam zastavily také děti. Lákaly je tam štolverky, speciální mléčné karamely, které trafikant rovněž prodával, přičemž ke každé sladkosti dokázal přidat úsměv a vlídné slovo.
Avšak večer v blízké hospodě Josefa Šenfeldra se vedly jiné řeči. Augustin Pospíšil se stále vracel k útrapám války, vyprávěl jednu frontovou historku za druhou a pořád láteřil na Německo. Nemohl agresivnímu státu přijít na jméno, a to ještě nevěděl, že první válka, na jejímž rozpoutání mělo Německo značný podíl a kterou měl invalida věčně před očima, byla pouhou předehrou k budoucímu zlu, daleko krvelačnějšímu a brutálnějšímu. A tak trafikant Pospíšil dostal přezdívku „Německo“, která se vžila a rozšířila tak, že někteří lidé prý ani nevěděli, jak se „Německo“ jmenuje doopravdy. Tohle všechno se ovšem odehrávalo ještě ve starých dobrých časech. Ještě v prvorepublikových, mírových Lidicích. A pak Německo vtrhlo i do této obce. Zůstává zapsáno navždy, že ke zdejší popravčí zdi šel nejen čtyřiaosmdesátiletý Emanuel Kovařovský, nejen slepec Alois Prynych, ale že se tam o berlích vlekl i beznohý Augustin Pospíšil.
Přemysl Veverka, spisovatel, spolupracovník Památníku Lidice ( † 3. 4. 2016)
zveřejnila: Jana Chourová Plachá se souhlasem pozůstalých
Památník Lidice
Příběh „Strýce Rudiho“ a jeho dar Lidicím
Rozhodnutí Gerharda Richtera darovat Lidicím svůj obraz „Onkel Rudi/Strýc Rudi“ (1965) je hluboce symbolické a dojemné. Lidice jsou místem jednoho z nejstrašnějších nacistických masakrů na našem území.
Památník Lidice
Varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva
"Postůjte lidé a slyšte poselství dětí zavražděných válkou A pospěšte říci ostatním, že všechno visí na pavoučím vlákně. Vím to! Ale neumím dělat nic jiného než sochy dětí – jak nejlépe umím...“ Z básně Marie Uchytilové (1987)
Památník Lidice
Mezinárodní dětská výtvarná výstava v sídle UNESCO v Paříži
Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice slaví v letošním roce půlstoletí své existence. Už od svého vzniku je poselstvím MDVV připomínka dětských obětí lidického masakru, stejně jako dalších dětí,...
Památník Lidice
Růženka nikdy nepřestala věřit
Ve starých Lidicích bydlelo ve sto staveních na pět set obyvatel. Byl tu kostel sv. Martina, který se nacházel na mírné vyvýšenině a dominoval tak celé obci. Vedle kostela stávala škola, do které chodívalo sto dětí nejen z Lidic..
Památník Lidice
Vzdělávání v paměťové instituci může být zábavné
Už jste také přišli na to, že vzdělávání sebe i druhých nemusí být nuda pramenící z monotónního výkladu přednášejícího, při kterém máte tendenci usínat? My ano.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Ženu soudí za sex se psem i zneužívání syna a vnuka. Byla to terapie, hájí se
U Krajského soudu v Ústí nad Labem začalo projednávání případu dlouhodobého sexuálního zneužívání,...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Europoslanci prodloužili volný obchod s Ukrajinou, unijní farmáře více ochrání
Europoslanci schválili prodloužení volného obchodu s Ukrajinou, ovšem s kroky k vyšší ochraně...
Ředitelem Vojenského zpravodajství by mohl být Bartovský, nahradí Berouna
Novým ředitelem Vojenského zpravodajství (VZ) by mohl být Petr Bartovský. Kandidáta dnes na...
Protesty za Gazu zachvacují americké univerzity, policie masivně zatýká
Kolumbijská univerzita v pondělí kvůli demonstracím zavedla distanční výuku a na nedalekých...
Pokus o atentát na Pellegriniho, „psala“ ČTK. Do agentury se nabourali hackeři
Neznámý útočník umístil na zpravodajský web České tiskové kanceláře (ČTK) České noviny dvě lživé...
- Počet článků 80
- Celková karma 4,43
- Průměrná čtenost 609x
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial
Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz