V upomínku na našeho dlouholetého spolupracovníka a přítele, spisovatele Přemysla Veverku, přinášíme in memoriam sérii jeho článků nazvanou Kalendárium Přemysla Veverky. Třetí díl je věnovaný páteru Štemberkovi.
Josef Štemberka, nar. 2. 2. 1869
Také lidický farář Josef Štemberka byl – stejně jako jeho kostel sv. Martina – zdejší dominantou, a to díky výrazným lidským hodnotám, jichž si farníci z Lidic, Makotřas, Hřebče a Bělok mimořádně vážili. Od prvních dnů, kdy se v roce 1909 ujal služby v Lidicích, čtyřicetiletý, se aktivně podílel na rozvoji kulturního života obce, a tím se dostával se spoluobčany do neustálého kontaktu i mimo své duchovní povinnosti. Zároveň Štemberkovo nikoli dogmatické, nýbrž humanistické pojetí víry, tedy s důrazem na lidskost a na úctu k důstojnosti člověka, nacházelo v Lidicích i okolních obcích ohlas. Není divu, že páter měl ve své farnosti nemalý vliv.
Byla už nejednou popsána osudná noc a ráno z 9. na 10. června roku 1942, kdy Josef Štemberka prodléval s lidickými muži ve sklepení Horákova statku, s odvahou je tam zaopatřoval – některé z nich před léty křtil a mnohé dříve oddával – a pak sám kráčel na smrt, třiasedmdesátiletý, jako jeden z posledních. Méně známá je situace faráře Štemberky, nahlížená z hlediska SS-obersturmführera Maxe Rostocka, šéfa kladenského sicherheitsdienstu (SD), který se – jak píše Jiří Plachý v publikaci Případ FRITZ – rovněž bezprostředně podílel na vyhlazení Lidic.
Rostockovi a jeho komandu totiž připadl úkol „postarat se“ právě o kostel a faru. Když tedy Němci Josefa Štemberku na faře probudili, vyslechl si nejprve sprosté nadávky a pak musel jít – v doprovodu hospodyně Antonie Škrdlové – otevřít kostel. Mezi-tím nacisté na faře uloupili dvě monstrance, dva kalichy a kostelní zlato a naložili je spolu s lidickými matrikami do služebních automobilů. Páter se chtěl vrátit zpátky na faru, ale Rostock ho osobně odvedl do Horákova statku. Kladenský gestapák Wilibald Bürger, očitý svědek, později vypověděl, že se během této cesty farář zpravodajského velitele na cosi ptal, ale Rostock ho chytil za ramena, obrátil ho a nakopl tak, až padl na silnici. Když se pomalu zvedal, jiný člen SD ho bil a kopal. Podobně vylíčila událost i Štemberkova hospodyně. Poté se Rostock se svými kumpány dali do vykrádání kostela. Třebaže K. H. Frank rabování zakázal, Rostock a další příslušníci kladenského SD, zřejmě Streubel nebo Schmollke, vynesli z fary balík, který pak ukryli před přicházejícím šéfem SD v protektorátu Horstem Böhmem do kanálu u silnice. A „absolutorium“ pro Rostocka: lidická žena Růžena Petráková ho v roce 1951 identifikovala jako jednoho z pěti až sedmi nacistů, kteří 12. června 1942 večer odebírali v kladenské reálce matkám jejich děti, přičemž si počínal stejně brutálně jako ostatní.
Vraťme se však k Josefu Štemberkovi. Během likvidace Lidic si gestapáci na návsi vyprávěli o tom, jak se páter ve sklepě modlil a připravoval muže na popravu. Rostock se k debatě připojil: „Farář to dobře zařídil. Díky svým modlitbám a svému požehnání přivedl lidi k tomu, že šli na popravu jako ovce.“ Prý se vlastnímu výroku velice smál, také ostatní to považovali podařenou taškařici.
Přemysl Veverka, spisovatel, spolupracovník Památníku Lidice ( † 3. 4. 2016)
zveřejnila: Jana Chourová Plachá se souhlasem pozůstalých
