Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Příběh lodi jménem Lidice

27. 06. 2015 13:10:26
Obchodování s exotickými zeměmi, pašování zbraní do Alžíru, ale třeba i záchrana italského trosečníka. To vše je příběh lodi jménem Lidice.

Na vypálení obce Lidice a vyvraždění jejích obyvatel v červnu 1942 reagoval vzápětí celý svobodný svět: po Lidicích byly pojmenovávána nejen města, městské čtvrtě, ulice a náměstí, ale jméno Lidice se stalo oblíbeným třeba i jako křestní jméno, a to zejména v latinské Americe. Poválečné Československo pak dále rozvíjelo odkaz vypálených Lidic a tak došlo i k tomu, že jedna z prvních moderních lodí československé námořní flotily dostala jméno Lidice.


Československá námořní flotila fungovala již po založení československé republiky, ovšem teprve po druhé světové válce došlo ke skutečnému rozvoji obchodu prostřednictvím nově stavěných moderních lodí, které zajišťovaly výnosný obchod a to na trasách hlavně mezi Evropou a Asií. Obchody probíhaly hlavně se spřátelenými zeměmi: Čínou, Kambodžou, Kubou a jinými. Od roku 1952 byla čsl. námořní plavba zajišťována podnikem Čechofracht, později pak Československou námořní plavbou (ČNP). Na konci roku 1954 byla ve finské loděnici v Turku postavena loď jménem Lidice, tehdy velmi moderní loď, o délce 139,4 metrů, šířce 17,6 metrů, s nosností 8500 tun. Denně loď spotřebovala 22 tun paliva a byla schopna dosáhnout rychlosti 14,5 uzlu. Posádku tvořilo 48 mužů, kapitáni se střídali (českoslovenští a sovětští). Loď byla zaplacena Čínou, která tehdy z politických důvodů nesměla provozovat námořní dopravu. Loď Lidice byla nejdříve využívána pro obchodování mezi evropskými a čínskými přístavy a později v šedesátých letech i pro velmi výnosný obchod s Kubou. Pod československou vlajkou plula tato loď celých dvanáct let a v únoru 1967 byla pak předána Čínské lidové republice, společnosti COSCO.

Záchrana italského trosečníka Bruno Roty


V listopadu 1955, tedy zhruba rok po svém spuštění na vodu, během plavby po Středozemním moři, zachránila loď Lidice italského trosečníka jménem Bruno Rota.
Tento pětatřicetiletý italský námořník pracoval na lodi Patrizia, která se během prudké bouře potopila nedaleko libanonského Bejrútu. Potopení lodi italské lodi zavinil prý špatně upevněný náklad, který během bouřky převážil loď - ta se nakonec potopila a to i se všemi námořníky na palubě. Námořníci měli ale štěstí v neštěstí: nedaleko plující americká loď zachránila celou posádku Patrizie - ovšem právě až na jediného námořníka a tím námořníkem byl právě Bruno Rota, kterého v bouřce nemohli najít. Bruno viděl, že americká loď odplula a že je sám na moři, že ho tedy nikdo nezachrání, nepropadl ale panice a z okolo plujících trosek lodi si postavil vor. Na tomhle primitivním voru se pak snažil přežít a doufal, že ho nějaká loď najde. Na voru strávil celkem třináct dní, bez jídla a pitné vody, kterou získával, jen když pršelo.

Tou dobou plula loď Lidice na trase ze Suezského průplavu do rumunského přístavu Konstance v Černém moři a byla právě zhruba v polovině cesty, když jednoho rána zpozorovali námořníci vor s trosečníkem. Spustili proto na moře člun a vytáhli umírajícího námořníka na palubu. Zachráněný námořník pak na palubě československé lodi doplul do tureckého přístavu, kde byl předán italskému konzulátu. Během svého nedobrovolného pobytu na moři námořník zhubl o pětadvacet kilo.


Výše uvedený příběh byl románově zpracován spisovatelem Jiřím Kupkou v knize „Loď do Šanghaje“ a byl autorem ideologicky zcela změněn tak, že oním zachráněným trosečníkem se stal Němec, který v kladenském gymnáziu odebíral děti lidickým ženám. Na konci příběhu se pak onen zachráněný raději otráví, protože se jako válečný zločinec bojí odplaty. Loď jménem Lidice tak pro něj zároveň slouží jako připomínka jeho zločinů...

Pašování zbraní do Alžíru

Válka za nezávislost Alžírska začala protifrancouzským povstáním dne 1. listopadu 1954. Alžírská Fronta národního osvobození (FLN) tehdy zahájila ofenzivu proti francouzské správě. Československo jako aktivní podporovatel „národně osvobozeneckých hnutí“ nemohlo zůstat stranou a nijak se tedy nebránilo, když ke konci ledna 1957 kladně reagovalo na poptávku po prodeji zbraní do Alžíru, obzvláště když zákazníci platili v dolarech. Samozřejmě nebylo možné dovézt zbraně přímo do Alžírska, pro transport zbraní se proto používaly okolní země – hlavně Maroko a Egypt. První dvě dodávky zbraní proběhly úspěšně, třetí však již byla zabavena francouzskou správou. Pro další dodávku zbraní byla vybrána loď Lidice a zároveň bylo rozhodnuto, že se tentokrát nevyužije lichtenštejnský prostředník a zbraně budou prodány přímo – a právě to se vzápětí ukázalo jako špatné rozhodnutí, neboť celá akce skončila fiaskem a mezinárodní ostudou.
Na jaře roku 1959 tak loď Lidice vyjela s obrovským nákladem 581 tun zbraní (vezla pušky vz. Mauser, kulomety, náboje a jiný materiál) směrem k marockému přístavu Casablanca. 7. dubna, pouhých 20 mil od marockého přístavu byla loď Lidice zadržena francouzským námořnictvem a následně byla přinucena přistát v alžírském přístavu nedaleko Oranu. Zde byly zbraně vyloženy pod dohledem francouzské armády, následovala diplomatická přestřelka a došlo k ochlazení vzájemných vztahů obou zemí, Francie a Československa. Na celé události je smutné právě i to, že pro pašování zbraní (často ještě přebytků z dob Wehrmachtu) byla použita právě loď Lidice.

Závěr

Loď Lidice byla v provozu od 14. listopadu 1954 do 29. listopadu 1966, tedy celých dvanáct let. Během této doby převezla mnoho nákladu, návratnost byla cca 15%. Nejvíce ziskovou destinací byla Kuba. Provozování lodi Lidice, moderně vybavené a pro posádku pohodlné lodi, patří mezi úspěšné aktivity bývalého Československa, a byť pověst lodi Lidice kazí aféra s pašováním zbraní, tak na druhou stranu bychom neměli zapomínat ani na výše uvedený případ záchrany italského trosečníka. Mimochodem, víte, že Bruno Rota nakonec pověsil námořnické řemeslo na hřebík, oženil se a usadil v Terstu?

Autor článku: Michal Pupcsik

Autor: Památník Lidice | sobota 27.6.2015 13:10 | karma článku: 23.19 | přečteno: 1397x

Další články blogera

Památník Lidice

Při přebírání pamětní medaile Památníku Lidice mi poprvé selhal hlas, říká Jiří Vaníček

Jiří Vaníček, dlouholetý žurnalista a moderátor, jenž dle svých slov tak trochu "patří" do Lidic. Dozvíte se mnohé o atmosféře při moderování lidických a ležáckých večerů se známými, významnými osobnostmi. Přeji příjemné čtení!

20.12.2019 v 10:47 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 226 | Diskuse

Památník Lidice

Rozhovor s vnučkou hrdiny Karla Kněze, který se obětoval a zachránil tak životy

Tento rozhovor proběhl s paní Alenou Mergl Kučerovou, vnučkou Karla Kněze, vrchního strážmistra, velitele četnické stanice ve Vrbatově Kostelci s přímou vazbou na parašutisty, kteří odstranili Reinharda Heydricha.

11.10.2019 v 15:09 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 567 | Diskuse

Památník Lidice

Dobrovolnictví v Památníku Lidice

Sochorová válcovna pomáhala opět v Památníku Lidice. Tento závod, který je dnes již nedílnou součástí Třineckých železáren, se svou činností nepohybuje pouze v hutnictví jako takovém, leč i v dobrovolnictví.

1.10.2019 v 12:21 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 154 | Diskuse

Památník Lidice

Sdílíme motiv, proč se skrze děti připomínají lidické události, říká ředitel SCHP Souček.

Jedna z nejslavnějších dětských výtvarných výstav na světě je k vidění v Lidické galerii do 24. 11. Ředitel SCHP ČR Ivan Souček se rozhodl vybraná díla expandovat dále - do Senátu ČR, ministerských budov či Evropského parlamentu.

5.9.2019 v 10:33 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 113 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vondrovic air base pro nevítězící US Army

Skupina Traktor ve své písni Defenestrace zpívá ... "slíbit za druhýho, měl bys přijít o půl svýho. Takhle už to nejde, máme toho dost. Zalezte do děr, doprava i doleva, po Vás potopa i půda spálená..."

21.1.2020 v 9:29 | Karma článku: 34.13 | Přečteno: 780 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nenávist je nezdravá a je velmi pracná

Místo dezinformací, informací, polopravd a lží napíši moji subjektivní pravdu, protože nastal čas, kdy ji chci napsat. Asi nebudu jediná, kdo nad zlobou a sprostotou mává rukou. Ono mi ani nic jiného nezbývá, tak mávejte jako já.

21.1.2020 v 7:29 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 724 | Diskuse

Olga Steinerová

Nový rok 2020

-------------------------------------------------- --------------------------------------------------

20.1.2020 v 18:21 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 145 | Diskuse

František Skopal

Světovláda! Fikce nebo realita?

Touha po ovládání lidí i území doprovází celé dějiny naší civilizace. V dřívějších dobách k tomu docházelo hrubou silou. Viz například dobyvatelské snahy Alexandra Velikého, nebo římské říše.

20.1.2020 v 15:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzek zasahuje

Příhoda s dvěma Barbínama a s bílým kotětem, který se jmenovalo Sněhová Vločka, se odehrála loni v létě. To už byl jezevčík Ferda u mě a u mýho dvounožce záchranáře dávno spokojeně zabydlenej.

20.1.2020 v 14:34 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 468 | Diskuse
Počet článků 72 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 558

Státní příspěvková organizace Památník Lidice pečuje o trvalou vzpomínku na obec Lidice, vyhlazenou 10. června 1942 německými nacisty. Památník Lidice má rovněž na starost péči o NKP Pietní území Ležáky a KP Lety u Písku.
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial 

Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz