Pojďme k sobě blíž, přátelé

29. 03. 2016 8:49:18
Kaj džas?, zeptá se Rom, když potká svého druha. Třebaže ta slova znamenají „kam jdeš?“, mohou zastupovat i pozdrav. Odpověď zní: Khere – ko Roma čili „domů – k Romům“.

Z toho plyne potřeba Romů být doma, mezi svými, ať v rodině, v okruhu rodu nebo v cikánské osadě. Vyjadřuje to i další romské rčení, stojící na romské stupnici hodnot na jedné z nejvyšších příček: fameľija hin Devlestar čili „rodina je od Boha“. Neboť doma se Rom nachází v bezpečí, domů nedoléhají rány okolního světa... a je čeho se obávat. Odedávna se bylo čeho obávat.

Romové ušli zhruba od dvanáctého století, kdy se vydali na svou pouť z indické pravlasti do Evropy, mimořádně trudnou, často krutou cestu. Ze zemí, v nichž se snažili usadit, je domorodci podle rozkazů svých vladařů vyháněli, bili, mučili, zabíjeli, pořádali na ně hony jako na lovnou zvěř. Nejinak tomu bylo v habsburské monarchii, do níž náležely i země Koruny české, kde se trýznění a fyzická likvidace Romů projevily nejvýrazněji v době panování císaře Karla VI. (1711–1740). Nešťastný úděl nešťastného etnika přivedli k vrcholu němečtí nacisté, kteří rozpoutali – jako v případě Židů – takzvané konečné řešení cikánské otázky. V praxi to znamenalo, že v cikánském koncentračním lágru Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) našlo smrt téměř 20 tisíc Romů z celé Evropy, přičemž odhad celkového počtu romských obětí v průběhu druhé světové války se pohybuje kolem půl milionu osob. Osud českých a moravských Romů však zůstává ojedinělý. Z 6500 Romů evidovaných v Čechách a na Moravě v roce 1940 se jich po válce vrátilo z koncentračních táborů necelých 600. K nim lze připočítat kolem tří set, maximálně pěti set Romů, kteří se mohli během války ukrývat na území protektorátu nebo třeba na Slovensku.

Žijeme dnes – a je třeba říkat to nahlas a opakovaně – v nebezpečném, hrůzném světě, v němž početné seskupení fanatických zločinců vybíjí pod rouškou jakési zvrhlé náboženské ideologie a s nenávistí vůči hodnotám civilizovaných, demokratických společenství, nevinné lidi v různých zemědílech – i v Evropě, i v blízkosti naší republiky. Tím větší máme důvod a morální povinnost spojit se k jednotě a ke snášenlivosti, to znamená odhodit permanentní sváry, rozepře a zlovolné útoky, zatím „pouze“ rétorické, které českou společnost zatěžují a brzdí ji v pozitivním, vpravdě demokratickém vývoji; týká se to i negativních postojů mnohých „bílých“ Čechů k Romům, které už nejednou přerostly ve veřejné rasistické excesy za hranicí zákona. Místo nenávistných nactiutrhání a ponižování lidské důstojnosti vykročme k sobě navzájem, podejme si ruce, pojďme k sobě blíž. Předpokladem těchto kroků je vzájemné poznání.

A věřme – Romové mají co nabídnout. Jejich vynikajícího hudebního a taneční umění si všiml už Karel Havlíček Borovský (1821–1856), proslulý satirik, epigramatik a novinář. V letech 1843–1844 působil v Rusku jako vychovatel v rodině významného profesora. Po návratu do vlasti uveřejnil své první tištěné literární dílo, Obrazy z Rus. Líčí v něm nejrůznější zajímavosti, s nimiž se v Rusku setkal, rovněž návštěvu romského koncertu. „Již od dávna cikáni bývali v Rusích jediní hudebníci z profesí... Při prvním koncertu zůstal jsem jako omámen... Jen samostatnost a původnost učí, hřeje a těší,“ zdůraznil Havlíček v souvislosti s poklonou hudebnímu a tanečnímu umění, které Romové odedávna přenášejí z generace na generaci. Když tento břitký kritik habsburské monarchie, katolické církve, tmářství a sociální nespravedlnosti ukázal své lidské srdce, pootevřel cikánskou duši a nahlédl do ní, učarovala mu právě její samostatnost a původnost. Cikánská duše, plná emocí, obav a úzkostí, vyzařující historii, tradice a kulturu lidu tmavé pleti, dodnes pluje na romském nebi – a nesou ji tam příslušníci nebo pamětníci starých cikánských rodů, kteří by mohli vyprávět o zvycích, obyčejích, obřadech i rituálech, plných snové pohádkovosti, lidské vlídnosti i romantiky.

Leč i lidé všeznalí odcházejí za horizont času, a tak zůstává na historicích, spisovatelích a paměťových institucích, aby zděděnou paměť předávali dál, především – a to je mimořádně důležité – mladému pokolení. Proto Památník Lidice, jeho vzdělávací oddělení, uspořádá 5. dubna ve spolupráci s Kulturní památkou Lety a nadací Cheiron T, o. p. s. již druhý ročník setkání nazvaného Sobě blíž. Jeho smyslem je seznámit žáky základních škol a studenty gymnázií v časově i programově přijatelné kostce s historií, kulturou a tradicemi Romů. Možná překvapivá, avšak potěšující zpráva zní: už řadu týdnů před 5. dubnem se přihlásilo se svými žáky tolik škol, že sál kulturního domu v Letech je dávno zaplněný do posledního místa.

Přemysl Veverka
autor je členem Klubu autorů literatury faktu a spolupracovníkem Památníku Lidice

Autor: Památník Lidice | úterý 29.3.2016 8:49 | karma článku: 8.04 | přečteno: 375x

Další články blogera

Památník Lidice

Mé druhé setkání s Lidickou Madonou za hranicemi naší vlasti

Německé město Aachen, (česky Cáchy), leží přibližně 70 km západně od Kolína nad Rýnem, v místě, kde se setkávají hranice Německa, Belgie a Holandska. Traduje se, že z jedné nejmenované místní restaurace můžete...

26.10.2017 v 20:57 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 325 | Diskuse

Památník Lidice

Zajati na hradě Lidice

Lidice byly ve středověku nevelkou zemědělskou vsí v údolí lidického potoka zhruba 20 km severozápadně od Prahy.

10.7.2017 v 10:33 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 425 | Diskuse

Památník Lidice

Putování do Říma s Lidickou Madonou

Když mne v únoru tohoto roku oslovila má přítelkyně z dětství Dr. Helena Raifová, zda-li bych se nechtěla přidat k malé skupině poutníků z Kladna Rozdělova, kteří se chystají doprovodit spolu s ostatními českými poutníky...

29.6.2017 v 19:09 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 298 | Diskuse

Památník Lidice

Báseň zkomponovaná u příležitosti 75. výročí vypálení Lidic

Paní Jarmila Pacholíková složila u příležitosti 75. výročí vyhlazení obce Lidice dojemnou báseň, o kterou se s Vámi chceme podělit.

23.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 258 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Rasistický blog?

Ráno jsem napsal blog na téma hromadná bitka Romů v Kojetíně... Za dvě hodiny byl můj blog stažen. Důvod? Prý byl rasistický.

15.6.2019 v 21:28 | Karma článku: 30.87 | Přečteno: 841 | Diskuse

Martin Pravda

Zda pošetřit privatizaci státního majetku

Státní majetek přelomu 80. a 90. let 20. století. Jeho cena a hodnota, splatnost a prošetření privatizace.

15.6.2019 v 18:12 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 294 | Diskuse

Jan Pražák

S tebou nebo s tvojí sestrou?

Richard po perném dni konečně usedl do křesla. Místo uvolnění se mu zas vrátila vtíravá myšlenka pocitu viny. Vždyť to byl on, kdo před rokem přemluvil Kristýnu k výletu, ze kterého se už nevrátila.

15.6.2019 v 18:01 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 324 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mořský orgasmus

Jasně, že jsem se i já milovala v moři, jasně, že jsem prožila mořský orgasmus, jasně, že slunce a moře nahazuje erotické potřeby do takových výšin, i když se pohybujeme v nadmořské výšce 0 metrů, že je slast jako osmitisícovka.

15.6.2019 v 17:40 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 361 | Diskuse

Beata Krusic

Ulehnu pod Dmitrije

Ne, Rusa jsem si ještě nenašla. O tom možná tady jednou napíšu své "mistrovské dílo"....., ale prozatím se jedná pouze o spaní pod širákem. Pod stromem Dmitrijem.

15.6.2019 v 15:43 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Státní příspěvková organizace Památník Lidice pečuje o trvalou vzpomínku na obec Lidice, vyhlazenou 10. června 1942 německými nacisty. Památník Lidice má rovněž na starost péči o NKP Pietní území Ležáky a KP Lety u Písku.
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial 

Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz