Zfackovat? Pověsit? Vyloučit?

16. 08. 2016 9:21:52
Hňupi. Neúcta. Škoda slov. V podobném duchu okomentovali lidé, které jsem o to požádal, dva zápisy v knize návštěv lidického muzea.

Co lze totiž odvozovat z podpisu JAMES BOND a dedikace, že MÁM RÁD PIZZU A PEČENÝHO ŽIDA? Když si prohlédnete písmo, poznáte, že se jedná v prvním případě o puberťáka někde po patnáctém roce věku, ve druhém o žáka základní školy, což navíc dokládá i název „ústavu“ na začátku shluku podpisů.

Ve většině případů se asi při předvedení těchto zápisů v knize návštěv ve vsi, která ve své původní podobě už téměř tři čtvrtě století neexistuje z důvodů obecně dobře známých, setkáme s odsouzením, rozhořčením. Někdo pojmenuje autory pokusů o vtipný zápis do historie hospodářskými zvířaty, někdo poznamená cosi o špatné rodinné výchově. Někdo prohodí známou hlášku o tom, že dotyčný spěje pro šibenici. Nebo pronese cosi na adresu rodičů a rodinné výchovy. Někoho rozpálí zápis doběla, urazí, rozesmutní, dotkne se jeho nejhlubších citů.

A teď se oklikou vracím na začátek. Co s hříšníky? „Oblíbenou“ metodou bývalo v poměrně nedávné minulosti veřejné odsouzení. Nejen celostátní. Třída veřejně odsoudila dítě třídního nepřítele. Nebo majitele dlouhých vlasů. Dívku, která byla za školou přistižena s cigaretou. Dobově nepřijatelné hříchy byly trestány veřejně. Bývala to pofiderní hra na spravedlnost, na spravedlivé rozhořčení.

Přemýšlím, co se mohlo stát, kdyby dospělý průvodce autorů oněch dvou zápisů zjistil, co jeho svěřenci do knihy návštěv napsali.

Jsou dvě varianty.

Za časů, kdy ještě pohlavek nebyl porušováním lidských práv a týráním, by mu střihl záhlavec, možná by mu řekl, že je blbeček. A ještě jednou mu vysvětlil, že jestli si dobře nevšiml, tak právě absolvoval prohlídku lidického muzea a ať si o tom doma ještě něco přečte, když má zatemněno tady.

Varianta dvě – hříšník je vytažen před kolektiv, kolektiv je obeznámen s hříchem. Hřích je pojmenován, zdůrazněn, hříšník veřejně odsouzen. Podle možností jsou do školy pozváni rodiče, snížena známka z mravů, nebo alespoň důtka.

Také jsem ve školním věku absolvoval nejrůznější exkurze, návštěvy památných míst, historických událostí. Tam, kde pamětníci slzeli, my jsme se nudili. Tedy – i já jsem se nudil. Ne vždy, ale často. Symboly, vzpomínky, dojetí – víc mě zajímalo, jestli dostaneme rozchod a už se nemusíme vracet do školy.

V nějakém muzeu, možná patřilo Leninovi, možná Gottwaldovi, možná nějakému jinému „velikánu“ doby, jsem do podobné knihy návštěv nepozorovaně, když už naše školní výprava mizela k východu, napsal: Byl jsem tady. Fantomas. Oblíbená hláška mého dětství. Žádná neúcta. Z toho jsem neměl rozum. Pokus o vtip, zviditelnění, frajeřina.

Při zpětném pohledu bych se asi tehdy podobně podepsal možná i v Lidicích. Třeba bych se zvěčnil jako rudý bratr Vinnetou, pes Šarik, nebo Rumburak. Pro ještě „zábavnější“ vyznění bych tam taky možná napsal Adolf Hitler, nebo dokonce Reinhard Heydrich. Čím větší provokace, tím větší frajeřina. Do dětské a puberťákovy hlavy nevidíte. Jak říká herec Jan Libíček ve filmu Světáci: „Nic cizího nám není lidské“.

Možná je dobře, že žádného pedagoga tehdy nenapadlo podobnou návštěvu zorganizovat. Pravidelně jsme přetrpívali a přežívali únorová a listopadová výročí, besedy s milicionáři a vojáky ve stylu besedy s esenbákem v Pelíšcích.

V deseti, dvanácti, nebo sedmnácti letech ví člověk houby o tom, nad čím se jiným svírá hrdlo. Kdyby mu bylo deset a v noci ho vyhodili z baráku, dům mu zapálili, rodiče popravili a jeho poslali do lágru, jsem si jistý, že by nic o pečeným Židovi a Fantomasovi nikam nepsal.

Štěstí však je, že to neprožil a s něčím, jako s klidným a bezstarostným svědomím může psát své, jak se domnívá, vtipné signatury.

Jak se taky říká, blbost udělá každý. Záleží však na tom, jestli si hned, nebo později uvědomí, že to hloupost byla.

Pavel Hrabica
autor pracuje v Památníku Lidice

Autor: Památník Lidice | úterý 16.8.2016 9:21 | karma článku: 30.43 | přečteno: 2784x

Další články blogera

Památník Lidice

Mé druhé setkání s Lidickou Madonou za hranicemi naší vlasti

Německé město Aachen, (česky Cáchy), leží přibližně 70 km západně od Kolína nad Rýnem, v místě, kde se setkávají hranice Německa, Belgie a Holandska. Traduje se, že z jedné nejmenované místní restaurace můžete...

26.10.2017 v 20:57 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 325 | Diskuse

Památník Lidice

Zajati na hradě Lidice

Lidice byly ve středověku nevelkou zemědělskou vsí v údolí lidického potoka zhruba 20 km severozápadně od Prahy.

10.7.2017 v 10:33 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 425 | Diskuse

Památník Lidice

Putování do Říma s Lidickou Madonou

Když mne v únoru tohoto roku oslovila má přítelkyně z dětství Dr. Helena Raifová, zda-li bych se nechtěla přidat k malé skupině poutníků z Kladna Rozdělova, kteří se chystají doprovodit spolu s ostatními českými poutníky...

29.6.2017 v 19:09 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 298 | Diskuse

Památník Lidice

Báseň zkomponovaná u příležitosti 75. výročí vypálení Lidic

Paní Jarmila Pacholíková složila u příležitosti 75. výročí vyhlazení obce Lidice dojemnou báseň, o kterou se s Vámi chceme podělit.

23.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 258 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Rasistický blog?

Ráno jsem napsal blog na téma hromadná bitka Romů v Kojetíně... Za dvě hodiny byl můj blog stažen. Důvod? Prý byl rasistický.

15.6.2019 v 21:28 | Karma článku: 30.87 | Přečteno: 834 | Diskuse

Martin Pravda

Zda pošetřit privatizaci státního majetku

Státní majetek přelomu 80. a 90. let 20. století. Jeho cena a hodnota, splatnost a prošetření privatizace.

15.6.2019 v 18:12 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 294 | Diskuse

Jan Pražák

S tebou nebo s tvojí sestrou?

Richard po perném dni konečně usedl do křesla. Místo uvolnění se mu zas vrátila vtíravá myšlenka pocitu viny. Vždyť to byl on, kdo před rokem přemluvil Kristýnu k výletu, ze kterého se už nevrátila.

15.6.2019 v 18:01 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 324 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mořský orgasmus

Jasně, že jsem se i já milovala v moři, jasně, že jsem prožila mořský orgasmus, jasně, že slunce a moře nahazuje erotické potřeby do takových výšin, i když se pohybujeme v nadmořské výšce 0 metrů, že je slast jako osmitisícovka.

15.6.2019 v 17:40 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 361 | Diskuse

Beata Krusic

Ulehnu pod Dmitrije

Ne, Rusa jsem si ještě nenašla. O tom možná tady jednou napíšu své "mistrovské dílo"....., ale prozatím se jedná pouze o spaní pod širákem. Pod stromem Dmitrijem.

15.6.2019 v 15:43 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Státní příspěvková organizace Památník Lidice pečuje o trvalou vzpomínku na obec Lidice, vyhlazenou 10. června 1942 německými nacisty. Památník Lidice má rovněž na starost péči o NKP Pietní území Ležáky a KP Lety u Písku.
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial 

Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz