hlavně ovšem nechápu, proč to dávají k záznamům i malým šropálům

Velmi pěkně napsané zamyšlení včetně samotného závěru. Nevím proč, ale nejen v tomto případě jsem si vzpomněl na citát: národ, který se nepoučil z dějin je odsouzený si je zopakovat. A tak jen nám všem přeji, aby tyto projevy mladické hlouposti či nerozvážnosti, byly jen projevem nedospělosti.

Až na onen citát. Jde toliko o prázdnou frázi, často účelově uplatněnou. Čas a tudíž ani dějiny nelze zopakovat. V žádné podobě. A případné paralely jsou též mnohdy toliko účelové. Dějiny naší vlasti, a nejen její, je třeba řipomínat a udržovat v paměti. Z ,,prostého" důvodu. I my a naše součastnost jsme jejich kontinuitou. Uvedl jsem to nakonec i ve svém posledním článku k výročí návratu našich zahr. letců z G.B. Jinak zdravím. J.A.J.

Velmi pěkně napsané. Prvotní touha zfackovat a za ucho vyhodit z muzea přechází ve střízlivou úvahu, jak tomu předejít. Souhlasím s tím, že v patnácti mnohým nic na takových místech nedojde, ale přeci jen občas zaznamenám "úspěch": snažím se před takovými návštěvami pietních míst všechny účastníky co nejlépe připravit (film, popis příčin a následků) a je-li to možné, vybrat ze tříd spíše ty žáky, kteří jeví zájem někam jet (ne proto, že hlavně že nejsem ve škole :-D) a něco skutečně poznat.

Letos jsem při návštěvě právě Lidic viděl slzy v očích našich dětí, počítali věk zastřelených mužů a poslouchali vyprávění dětí... Když jim to podáte přiměřeně realisticky předem, nemůžete sice blba podepsaného v pamětní knize zcela vyloučit, ale riziko lze docela dobře minimalizovat.

Je těžké v dnešní době pro učitele najít hranici, jak děti dostat do děje a trochu je "přidusit" u těchto historických tragédií, aniž by si někdo z rodičů nepřišel stěžovat, ale pokud dětem věci dobře vysvětlíte, necháte je případně zeptat (zjistíte tím, jestli vůbec chápou, kam jedou), určitě to alespoň v některých úctu a pietu zanechá.

Vše ovšem začíná od rodiny.

,,Nemoc" zvaná mládí pomine. Některá extempore mohou ranit až urážet. Povětšině se z nich vyroste, dospěje, dozraje. Jak který jedinec, to ukáže zas až jeho poutˇ jeho životem. To platí i ve vztahu k pietním místům a chování při jejich návštěvě.

Ovšem, občas si ,,nadrobí do vlastní kapsy" i ti, kteří ona místa opečovávají. Z mnoha důvodů. Zažil jsem i to a nejednou. Od student. let až po současnost. J.A.J.