Bohužel uvádíte tendenční informace.

Byl to E. Beneš, který uvažoval o odsunu Němců dávno před jinými, ovšem teprve až atentát na Heydricha dal Benešovým snahám váhu, stejně jako podpora komunistů a Stalina v Moskvě 1943 (komunisté v tom viděli příležitost získat podporu).

Beneš, 8. září 1941, depeše pro Ústřední vedení odboje domácího:

Počet Němců u nás musí být ovšem bezpodmínečně zmenšen o jeden milion nejméně. To musí být pro nás program minimální. To znamená tudíž mít dva programy: a) maximální: zachování

historických hranic při vystěhování všech Němců, b) minimální: zbavení se aspoň milionu Němců za cenu každou, tj. se zachováním původních hranic, eventuálně i za cenu menších a pro nás snesitelných hraničních ústupků.

Beneš v rozhovoru s kancléřem Smutným v londýnském exilu (nedatováno, zdroj Červinková, M.– Otáhalová, L.: Dokumenty z historie

československé politiky..., s. 595.):

My musíme v této válce zvětšit své etnogra¤cké hranice. Ukáži Angličanům kde, potom území, kde mohou zůstat Němci a které případně můžeme odstoupit... Co nám pak pomůže, když budeme

mít na počet víc obyvatel, ale budou to lidé nespolehliví. Jednou pro vždycky musíme získat víc prostoru pro své lidi. A to je možné jen válkou. Taková příležitost jako dnes se nám zase dlouho nenaskytne.

V kontextu tehdejší doby toto bylo nejen pochopitelné, ale i pragmatické pro možné obnovení i zajištění bezpečnosti státu po válce. Kdybyste byl tehdy na světě a v navíc v zahraničním odboji, asi byste neměl s tímto problém. Je ovšem asi pro mnohé velice těžké po více než půl století takto na onu dobu nahlížet, či jí dokonce odsuzovat, což mnozí, bohužel, činí

Pokud by jste někde v antikvariátu našli knihu Olgy Košutové "U Svatobořic" - doporučuji si jí koupit a přečíst. Paní Košutová - vězeňkyně internačního tábora ve Svatobořicích objektivně a bez hurávlasteneckého patosu popisuje svoje zatčení a pak internaci. Kniha byla vydána někdy v letech 1946 nebo 1947, já jsem ji četl v první polovině 50-tých let. Bohužel kniha nesměla být za totality znovu vydaná , neboť v ní stálo, že většina internovaných byli příbuzní "západního" odboje, tedy čsl. vojáků a politiků na západě, z nichž někteří později dokonce byli po únoru 1948 odsouzeni, a tak se její znovuvydání nebylo za totality ideologicky přípustné. Jinak ještě dodám, že můj otec se tehdy taky zúčastňoval pomocných akcí internovaným (bydleli jsme tehdy blízko Svatobořic). Potom asi dva týdny po osvobození u nás bydlela část jedné internované rodiny, až do doby, kdy bylo osvobozené jejich město v Čechách a mohli se vrátit domů.